"Zazvonil mi u dveří muž.
"Ahoj, nesu mapu", řekl prostě a já ho pozvala dál.
Byly v ní city, hloubky, propasti, cesty i slepé ulice, myšlenky i bílá místa …
Tenkrát se mi líbila a líbil se mi i ten muž, který pak i zůstal.
Až mnohem později mi došlo, že mapa byla jeho.
Že mé city mají jinou barvu a má cesta vede jinou krajinou.
Teď si kreslím svoji vlastní.
Pořád mám totiž dost času a díky té staré toho o sobě dost vím."
