DEIVA MARINA

31.07.2022

Jsme na konci cesty. Na konci putování po krásách Toskánska, po jeho chutích, vůních, obyčejnosti i okamžicích, které se nám vryly do srdce.

Ještě než se vydáme skrz rozeklané zuby Dolomit zpátky domů, setkáváme se s mořem. Myslím, že nikdy nebudu moci dost dobře popsat jemnou
i mocnou sílu, která se dotýká mé prapůvodní podstaty jako člověka
a komunikuje s vrstvou, o níž doma jen tuším, že existuje. Vcházím
do mořských vln a ve své zranitelnosti se s důvěrou nechávám touto spoustou spolykat. Hladí mě, houpá, osvěžuje, uklidňuje a nic, kromě pokory
a odevzdání, po mě za to nechce.

Pokora, odevzdání, důvěra, síla, vůle a převzetí zodpovědnosti. Ingredience, ze kterých každý den peču svoji pizzu a díky kterým je můj život někdy plný šťávy, někdy suchý a někdy pálí na jazyku. Záleží na tom, podle jakého receptu mé duše zrovna vařím.

Nasedáme do auta, zamáváme poslední vlně a naše oči pomalu přivykají kilometrům silnic, které nás dovedou domů. Do Starých Splavů a Litoměřic, kde ruku v ruce s láskou a úctou budeme společně prožívat a psát nové příběhy.