Svět kolem sebe vnímám především očima. Barva, struktura, světlo, okamžiky.
Všímám si vztahů a jemných detailů, souladu, napětí, souvislostí. Vše, co vidím, ve mně probouzí pocity.

     Malbou se dlouhodobě učím zůstávat v živém procesu, jehož výsledek předem neznám.
Zůstávám prostupná přítomností a nechávám se jí inspirovat. Zároveň pozoruji, rozlišuji a pak volím. Udělám krok, vnímám jeho účinek a podle nové situace volím krok další.

     Malba je také prostředím, ve kterém rozvíjím svou přirozenou schopnost rozlišovat podstatné - v množství podnětů rozpoznávat, co k sobě patří a co má váhu.

     Stejnou schopnost rozlišovat přináším do setkání s člověkem při vzniku obrazu na zakázku.
Naslouchám, kladu otázky a všímám si toho, co je živé. Společně pak rozlišujeme, co z toho je v dané chvíli podstatné.

     Také mě zajímá, jaký je vztah člověka k prostoru, ve kterém žije. Nevnímám je odděleně, ale jako součást vztahů, které společně vytvářejí charakter místa a způsob, jakým ho prožíváme.